Sociální sítě se staly nedílnou součástí našeho každodenního života. Nicméně, tradiční platformy často omezují naši svobodu projevu a podléhají algoritmům, které rozhodují o tom, co vidíme a s kým se spojujeme. Naštěstí existuje alternativa - Mastodon. Tato decentralizovaná sociální síť nabízí nový přístup k interakci online.
Exituje několik důvodů, proč byste měli zvážit přechod na Mastodon.
Mastodon si zakládá na svobodě projevu. Nepodléhá centrálnímu řízení a cenzuře, což umožňuje uživatelům vyjádřit své myšlenky a názory bez obav.
Mastodon je decentralizovanou sítí složenou z různých serverů nazývaných instance. To znamená, že nemusíte se spoléhat na jednu centrální platformu a můžete si vybrat instanci, která nejlépe odpovídá vašim potřebám.
Na Mastodonu máte kontrolu nad tím, jaký obsah vidíte. Můžete si vytvořit vlastní filtrovací pravidla a rozhodnout, koho chcete sledovat.
Mastodon klade důraz na bezpečnost a soukromí uživatelů. Vaše osobní údaje nejsou shromažďovány a prodávány jiným společnostem.
Mastodon je známý pro svou přátelskou a respektující komunitu. Můžete se zapojit do různých témat a najít si lidi s podobnými zájmy.
Používáním Mastodonu podporujete alternativní přístup k sociálním sítím, který je nezávislý na velkých korporacích.
Mastodon je postaven na otevřeném API, což umožňuje vývojářům vytvářet různé mobilní aplikace pro přístup k této sociální síti. Tím získáváte široký výběr klientů, které můžete používat na svém mobilním zařízení.
Nejprve si vyberte si instanci. To je asi nejtěží krok. Doporučuji se podívat na stránku Instances social, kde díky jednoduchému formuláři snadno najdete vhodný server. Na vybraném serveru si vytvořte účet a nastavte svůj profil. Pak zkuste najít nějaké lidi a připojte se k různým komunitám. A je to. Můžete začít posílat zprávy, takzvané tooty.
Nezapomeňte vyzkoušet mobilní aplikace, abyste mohli používat Mastodon na svém mobilu či tabletu. Pár tipů: Tusky, Fedilab, oficiální klient Mastodon a jeho klon Megalodon.
Mastodon je otevřená síť, kde se můžete svobodně vyjadřovat a být součástí respektující komunity. Pamatujte, že každá instance může mít svá vlastní pravidla a směrnice, takže si je přečtěte a respektujte je.
Mastodon je pouze jednou ze součástí širšího konceptu fediverse (Federated Universe), který spojuje různé decentralizované sociální sítě a platformy pomocí protokolů a standardů pro komunikaci.
V rámci fediverse se platformy jako Mastodon, Pleroma, Pixelfed, Peertube a další mohou vzájemně propojovat a uživatelé z jedné platformy mohou komunikovat s uživateli z jiné platformy. Příspěvky lze sdílet mezi různými sítěmi.
Mastodon nabízí svět bez omezení a cenzury, kde můžete svobodně vyjádřit své myšlenky a být součástí respektující komunity. Decentralizace, bezpečnost a otevřenost jsou jen některé z důvodů, proč stojí za to vyzkoušet tuto alternativu ke tradičním sociálním sítím. Připojte se k Mastodonu a objevte novou dimenzi.
]]>Většina z nás dnes pořizuje fotografie z dovolené, běžné fotky či různé momentky z mobilního telefonu. Obvykle je do těchto obrázků automaticky vkládaná informace o poloze, kde byla fotografie pořízena. Pominu-li kontrovere vznikající z nebezpeční znalosti či vyzrazení umístění fotografa, je z mnohdy šikovná funkce a znalost místa pořízení je dnes součástí komplexního pohledu na pořizování vzpomínek.
Někdy se však stane, že je poloha uložená ve fotografii nepřesná nebo úplně chybí Naštěsní můžete do fotografií polohu dodatečně přidat. Tuto funkci využijete například i pro nastavení lokace do fotografií, které pořizujete zařízením, které ukládání polohy nepodporuje. Může se jednat například o různé digitální fotoparáty nebo přímo digitalizované staré fotografie.
Pro vložení polohy použijte (například) jeden z těchto nástrojů:
Nejprve zjistěte polohu fotografie. Můžete použít například program GNOME Mapy, který je součástí prostředí desktopového GNOME. Jinou možností je použít některou online mapovou službu.
Pravým tlačítkem na mapě zvolte položku Co je zde a klikněte na prostřední ikonu s piktogramem sdílení.
V detailu místa najdete polohu ve formátu zeměpisná šířka, zeměpisná délka. Tyto hodnoty si zkopírujte.
Pro vložení polohy sám používám program exiftool. Je to asi nejjednodušší cesta. V příkazovém řádku uložte nalezenou polohu do zvoleného obrázku:
exiftool -GPSLongitude="15.9919263" -GPSLatitude="49.6915663" fotografie.jpg
Jak exiftool, tak i exiv2 jsou utility, které slouží obecně k práci s metadaty obrázků. Zkuste si zjistit, co vše dokází, je toho mnoho. A až budete přidávat polohu do více obrázků, vpomeňte si na možnosti dávkového zprácování v příkazovém řádku. Inspiraci hledejte například na konci mého článku o úpravě fotografií.
]]>Fotografie z dovolené, jsou jich stovky a zabírají hromady místa. Nedávno jsem potřeboval na svůj web zazálohovat velké množství fotek z mobilu. Mohlo jich být tak 5000. A protože jsem to chtěl uložit do galerie, chtěl jsem, aby byly všechny určitého formátu, rozměrů a malé velikosti.
Pojďme se podívat, jak dávkově zpracovat tak velké množství obrázků. Ručně převádět takové množství obrázků by se nikomu opravdu nechtělo. Ať už bych to dělal v GIMPu či podobném grafickém programu, zabralo by to zřejmě hromadu času.
Na Linuxu je naštěstí k dispozici sada terminálových nástrojů pro práci s bitmapovými obrázky ImageMagick. Jsou to malé skripty, které můžeme dobře využít přímo příkazovém řádku i použít je ve skriptu.
Nejprve si tedy nainstalujeme ImageMagick.
Ubuntu:
sudo apt-get install imagemagick
Fedora:
sudo dnf install ImageMagick
A nyní se již můžeme pustit do úprav.
Řekněme že máme obrázky ve formátu JPG a chceme je mít v PNG. Použijeme příkaz convert:
convert obazek.jpg obrazek.png
Pokud potřebujeme změnit velikost obrázku, použijeme opět příkaz convert. Následující příklad změní původní výšku obrázku na novou o hodnotě 300px, přičemž zachová poměr stran (šířku změní ve stejném poměru):
convert obrazek.png -resize 300 obrazek-zmenseny.png
Pokud máme předem požadovanou šířku a výšku chceme změnit poměrově, příkaz bude vypadat následovně:
convert obrazek.png -resize x150 obrazek-zmenseny.png
Někdy se hodí zadat přesné rozměry bez ohledu na to, zda bude dodržen poměr stran:
convert obrazek.png -resize 300x150! obrazek-zmenseny.png
No a pokud chcete zachovat poměr stran, ale máte požadavek, aby se obrázek "vešel" do určité velikosti, není nic jednodužšího:
convert obrazek.png -resize 300x150 obrazek-zmenseny.png
convert obrazek.png -quality 85 obrazek-zmenseny.jpg
Obrázky můžeme otáčet, např. pokud jsme je vyfotili naležato a chceme je o 90° překlopit:
convert obrazek.png -rotate 90 obrazek-otoceny.png
Co jsem nezmínil výše je, že jednotlivé operace můžeme v jednom kroku kombinovat. Můžeme tak například obrázek zmenšit a zároveň otočit. Také můžeme použít pro vstup i výstup stejné jméno souboru - pak se nám starý logicky přepíše novým, změněným. Ale teď už pojďme na nejzajímavější část, jak si to celé napsat dohromady.
Řekněme, že máme v adresáři množství obrázků ve formátu JPG různé velikosti. Naším cílem je, abychom měli všechny obrázky o výšce 400px, chceme zachovat poměr stran (tzn. nebudeme je deformovat) a kvůli velikosti ještě snížíme kvalitu. Příkaz, který to celé provede za nás, může vypadat zhruba takto:
for soubor in *.jpg; do convert $soubor -quality 85 -resize 400 $soubor; done
Tak a teď si můžete dát kafe. Konverze 5000 obrázků přece jen zabere nějaký ten čas.
Pokud jste přece jen kafe již vypili, příště to můžete zkusit ještě trochu urychlit. Např. spuštěním konverze ve více vláknech najednou.
Nainstalujte si program parallel.
Fedora:
sudo dnf install parallel
Ubuntu:
sudo apt-get install parallel
A spusťe ve více vláknech (doplňte požadované parametry konverze):
ls -1 *.jpg | parallel -j 3 convert '{}' '{.}.jpg'
Zdroje:
Convert, Edit, Or Compose Bitmap Images @ ImageMagick
ImageMagick - Community Help...
Někdy se může stát, že máte k dispozici video, ale chcete si jen přehrávat jako hudbu. Ať už v mp3 přehrávači, nebo se nechcete nechat vyrušovat obrazem. Pomocí tohoto návodu lze převést video (WebM, ale i jiný formát jako MKV, MP4, FLV, Mov a další) do zvuku (MP3).
Pro převod použijte program ffmpeg. V terminálu spusťte příkaz:
ffmpeg -i video.webm -ab 128k -ar 44100 vysledek.mp3
Použité parametry:
Pokud potřebujete dávkový převod více souborů (jsou uložené v jednom adresáři), pak použijte tento příkaz:
find . -name "*.webm" -print0 |
while read -d $'\0' file;
do ffmpeg -i "$file" -ab 128k -ar 44100 -y "${file%.webm}.mp3";
done
Všimněte si kombinace příkazů find a while read. Díky tomu můžeme pracovat i se soubory s mezerami v názvu.
]]>Když jsem hledal přehrávač na hudbu či video, měl jsem představu jednoduché aplikace se snadným ovládáním bez přehršle funkcí. Zkusil jsem jsem nejeden a konečně mám pocit, že mám, co jsem hledal. Využívá knihovny GTK, zapadá do prostředí GNOME-shell a snadno se používá.
Dlouho jsem nebyl spokojený s aplikacemi pro přehrávání hudby či videa. Při výběru přehrávače jsem měl několik málo požadavků:
Aplikace, které jsem zkoušel, měly vždy nějaký malý nedostatek, který mi nevyhovoval. Totem má problém s kodeky, Rhytmbox a Clementine jsou jen na hudbu (a navíc jsou zbytečně komplexní), VLC je závislé na Qt (nikoliv na GTK) a nemá zrovna pěkné rozhraní. Mplayer nemá grafické rozhraní a různé nadstavby mplayeru nejsou většinou příliš povedené ani pěkné.
Náhodou jsem našel drobnou nadstavbu nad mplayer s názvem GNOME-mplayer. Rychle jsem si ho oblíbil a zůstal jsem u něj už pár týdnů. Zdá se, že moje požadavky splňuje nejlépe.
Pro vytvoření kartotéky filmů nebo hudby je to program až příliš jednoduchý, ale to také není jeho cílem. Graficky pěkně zapadá do prostředí GNOME-shell, zvládá různé kódování titulků i tvorbu playlistů.
Hodí se jako výchozí aplikace pro prosté přehrávání zvuků i jako program na zhlédnutí celovečerního filmu. Mplayer samotný si s sebou nese množství kodeků, takže ani s přehráváním různých formátů hudby či videa zřejmě nebudete mít problém. Podpora funkce drag&drop z Nautilu je už jen třešnička.
]]>Třeba jste tady náhodou, třeba jen nevíte, o co jde, nebo jednoduše máte chuť si zlepšit povědomí o výhodách operačního systému GNU/Linux. Nebo hledáte argumentaci. Nebo naopak nějakou máte a chtěli byste se o ní podělit.
Existuje mnohem více než 25 důvodů. Jesli vás napadají další, klidně je připište do komentáře.
Můžete používat Linux v práci i doma, klidně jej nasaďte jako domácí multimediální centrum nebo nainstalujte do své televize.
Můžete Linux instalovat i používat legálně zcela zadarmo v souladu se všemi licenčními podmínkami a nemusíte se obávat kontroly počítačové policie.
Se svým linuxovým systémem můžete zacházet zcela dle vlastní vůle, neomezují vás striktní licenční ujednání, která vám nařizují, kdy, jak a kde smíte svůj software použít, nainstalovat či zkopírovat.
Linux k dispozici každému, každý si jej může stáhnout, vypálit na CD či DVD a jen tak vyzkoušet, či hned nainstalovat.
Většina Linuxových distribucí je plně přeložena do většiny majoritních světových jazyků – samozřejmě včetně češtiny.
Pokud nejste zrovna projektanti, grafici nebo profesionální hráči her, počítač s Linuxem vám plně dostačí ke všem běžným úkolům spojeným s prací či zábavou na počítači. Pokud hledáte počítač „jen na internet“, vůbec neváhejte s rozhodnutím a určitě si Linux pořiďte.
Díky své otevřenosti máte k linuxovému systému a programům (samozřejmě pouze k těm s některou ze svobodných licencí) k dispozici zdrojové kódy a dokumentaci; to vám pak umožní dále vyvíjet vlastní projekty. Uznávám, zde se platní spíše programátoři, pro ty je ale linuxový svět rájem na zemi (a téměř povinností).
Zjednodušeně řečeno, Linux je k dispozici v mnoha variantách, takzvaných distribucích. Než si některou nainstalujete na počítač, klidně si jich „nanečisto“ vyzkoušejte víc a vyberte si, která vám nejlépe vyhovuje. Nejste odkázáni je jedno unifikované prostředí (jak to bývá zvykem u konkurenčních operačních systémů). Ti, co si neumí vybrat a neumí se rozhodnout, ať si nechají některou distribuci doporučit. Pokud známé nemáte, vyberte si třeba Ubuntu.
Jestliže vám nestačí nabídka existujících distribucí, máte chuť si vytvořit vlastní, či disponujete jinou neobvyklou psychickou odchylkou, můžete si klidně sestavit distribuci vlastní! K tomu ale už budete potřebovat nějaké ty základní znalosti Linuxu.
Klidně si naprogramujte vlastní programy, které využívají komponenty těch ostatních, již existujících. Nebo se inspirujte v kódech existujících programů a prostě pište vlastní od základů, tak jak to máte rádi.
můžete snadno vytvářet struktury s jednoduchými existujícími softwarovými nástroji a vytvářet tak velmi efektivní procedury.
než velké společnosti
Svou svobodou a otevřeností Linux nabízí mnoha vývojářům možnost vyvíjet vlastní software a realizovat nad takovýmto projektem vlastní podnikatelský plán. Tím že používáte Linux a jeho programy, umožňujete lidem, kteří je vyvíjejí, aby ve...
]]>Mnozí z vás je znají, mnozí používají, mnozí považují za dobrý nápad. Často ušetří nepříjemnosti s nefunkčním odkazem v e-mailu, messengeru, pomůžou na Twitteru či v SMS. Mluvím o zkracovačích webových adres, dnes už poměrně často používané webové službě, která dokáže zpříjemnit život i zamotat hlavu.
Na fungování zkracovače URL není moc co vysvětlovat. Prostě zadáte (nejlépe dlouhou) internetovou adresu a zpět dostanete její zkrácený tvar. Zkracovací služba si vaši adresu uloží do databáze a když se někdo pokusí otevřít zkrácenou adresu, bude přesměrován na adresu původní, vámi zadanou.
Pro názornost zde máte jednoduchý příklad: Původní adresa může vypadat třeba takto:
http://www.openstreetmap.org/?mlat=49.999977&mlon=14.001184&zoom=13
a zkrácená adresa pak bude třeba takováto:
http://ur1.ca/465zl
Některé zkracovače nabízejí svým uživatelů zajímavé statistiky. Je možné zjistit, kolik bylo zkrácených odkazů, jaké jsou nejčastěji zkracované stránky, nebo zda bylo zkrácené URL někdy použito.
Na první pohled jasnou nevýhodou zkracovačů URL je to, že hned nevidíte, kam adresa, na kterou klikáte, odkazuje. To může být do určité míry zneužíváno a může se stát, že se dostanete někam, kam jste původně vůbec nechtěli. Proto, ale to platí i v jiných případech, si nejprve rozmyslete, zda skutečně chcete na odkaz kliknout a jestli pochází ze zdroje, kterému důvěřujete.
Jinou nepříjemností je možnost zásahu majitele zkracovače do jeho obsahu. V praxi by to mohlo vypadat tak, že majitel zkracovače se rozhodne některé odkazy přesměrovat na jiné stránky a cílové stránky tak blokovat. Důsledky si jistě dokážete představit.
Sporný je také přístup majitele zkracovače do databáze odkazů a vytváření různých statistik, které mohou být vázány nejen na tvůrce zkráceného odkazu, ale i na všechny další uživatele tohoto odkazu. V tomto případě nelze jasně mluvit o zneužití, ale takováto data mohou být zneužitelná, pokud k nim má přístup pouze omezený počet subjektů (provozovatel či majitel).
Už je asi jasné, kde zkracovače najdou nejlépe svoje uplatnění. Nejvíce je ocení lidé, kteří potřebují původní URL co nejvíce zkrátit například z důvodu omezeného počtu znaků ve zprávě. Sem patří uživatelé takových služeb, jako je Identi.ca, Twitter a podobně. Dobře se ale hodí i v e-mailech.
Některé zkracovače nabízejí i zajímavé doplňkové služby, jako trvalé odkazy, k mnohým existují pomocné programy do prohlížeče a výběr zkracovače je tedy závislý jen na vašich potřebách. Většina lidí je však používá pouze na jednoduché zkrácení adresy, k čemuž samozřejmě poslouží všechny dobře.
Teď se možná trochu zarazíte, do čeho se to tady pouštím. Pokud se někde zmiňuju o svobodném či otevřeném sofware, je to poměrně snadno pochopitelné. Pominu-li právní komplikace mnoha licencí, je oblast počítačového software dobře pokrytá, ale na webu je to přece jiné! Věřte však, že existuje více webových projektů, které jsou k dispozici pod některou ze “standardních” svobodných licencí.
Jestliže chcete používat svobodný software na počítačích, neměli byste zapomínat na jeho obdoby na webu. A právě mezi zkracovači URL existuje výjimka zveřejněná jako Open Service, jejíž zdrojový kód je uvolněn pod GPL licencí.
Jde o zkracovač ur1.ca.
Zkracovač ur1.ca sice nedisponuje mnoha rozšiřujícími funkcemi,...
]]>V červenci roku 2008 začala společnost Openmoko Inc. prodávat zařízení nazvané Neo Freerunner. Téhož roku ke konci jsem se stal (ke svému překvapení) také majitelem jednoho Freerunnera (takto familiérně mu budu dále říkat) a tím začala jedna éra mého života.
Neo Freerunner je "chytrý mobilní telefon" s procesorem 400MHz a instrukční sadou ARM v4T. Lze na něm tedy provozovat například operační systém Google Android. Pro Openmoko Inc. to byl druhý počin v mobilních technologiích, první nese jméno Neo 1973.
Freerunner ale není jen “další chytrý mobil”. Běžně se totiž s Androidem nedodává. Má vlastní na Linuxu založený operační systém, který lze běžnou (řekl bych přímo standardní) úpravou změnit za jiný. Samozřejmě nikdo neočekává, že si budou uživatelé programovat vlastní systém sami. Kolem těchto telefonů se vytvořila relativně velká komunita lidí, kteří stále připravují nové verze cca tří hlavních systémů.
Zároveň má Freerunner ještě jednu, zcela zásadní vlastnost. Je to první skutečně open source hardware zařízení, které se mi dostalo do rukou. A že je “open source” znamená, že k němu existuje úplná veřejné přístupná hardwarová dokumentace. Pomocí těchto dokumentů máte možnost, pokud tomu rozumíte, provést libovolné úpravy v hardware i software zařízení. Díky tomu vzniklo pro Freerunner několik zajímavých projektů (například když letěl do vesmíru, nebo přidání hardwarového kompasu).
Tímto článkem nechci zacházet do větších technických detailů. Zde bych spíše chtěl zodpovědět některé otázky, jež často dostávám. Protože mnoho lidí v mém okolí ví, že tento telefon používám, při občasných setkáních se otázky stále opakují. Takže až se uvidíme, budete připraveni.
To není gépéeska, to je telefon. Je to Openmoko Neo Freerunner, svobodný linuxový telefon. GPS modul sice obsahuje, ale umí i spoustu dalších věcí.
Mimo GPS a možnosti telefonování má taky bluetooth, wifi, dotekový displej, akcelerometry pro snímání polohy.
Je kulatý, je pogumovaný a není o nic víc odolný, než běžná stará Nokia. Design nejspíš vymýšlel nějaký linuxák. Asi si řekl: “Hranaté věci jsou out, bude to oblé. Hm, vypadá to jako vejce, udělám ještě díru sem dolu, aby se dalo poznat, kam se má mluvit.”
Něco přes dva roky a stále ho používám. Už trochu dlouho…
Ano, telefonuju. Freerunner má specifické problémy (úměrně k tomu, jaký to je specifický telefon). Mám i druhý telefon a v něm služební SIMku, Freerunner ale používám každý den k telefonování i k SMS.
Ne, neumí.
Díky otevřenosti hardware bylo možné jej upravit (přidat kondenzátor) a zvýšit tak výdrž ve “stand-by režimu”. Nyní vydrží cca 2 dny. Nutno ale říct, že GPS i WIFI nemám zapnuté stále. Kdybych si s ním pořád hrál, víc než den nezvládne.
Kterého? Co se týče GSM, zdá se, že funguje dobře. Nemám problém si zatelefonovat tam, kde ostatní nemají...
]]>